1997 AM General Hummer: Hummer: Full Metal Racket

Z červnového čísla 1997 Car and Driver.

Nedívejte se teď, ale do dřevem a kůží obložených sálů luxusního sportovního vozu vtrhl lump. Je to ošklivý, nekulturní, hlučný, páchnoucí hulvát, který naprosto postrádá společenské grácie. Tento vůz s pohonem všech kol nebyl koncipován jako střelecká brzda pro šviháky na safari (ačkoli z jeho boků bylo vystřeleno spousta odcházející munice). Nenosí ani honosný německý nebo japonský štítek.

Ne, tento společenský horolezec slezl přímo z bojiště, opláchl se, převlékl se do civilu a vyjel na Rodeo Drive. Samozřejmě mluvíme o Hummeru společnosti AM General, automobilové hvězdě války v Zálivu, kterých se nyní prodalo zhruba 7000 v civilních barvách. První dva Hummery, které jsme testovali (C/D, červenec 1992 a červen 1995) byly tak nepříjemné a těžkopádné převody na chodník, že jsme přirozeně předpokládali, že budou prodány především lidem, kteří je hodlají využít k tomu, aby se potulovali po svých tisícihektarových panstvích nebo se vydali na průzkum ropy či snad k invazi do slabých sousedních okresů.

Vlastní průzkum trhu společnosti AM General však potvrzuje, že lví podíl na koupi tohoto sportovního vozu mají i pozéři. Dvaačtyřicet procent jeho kupujících označuje AM General v tržním žargonu jako „náročné“. Tito znalci dobrého vína, umění a cestování mají o jízdu s Hummerem v terénu nejmenší zájem. Dalších 28 procent – označovaných jako „dobyvatelé“ – oceňuje exkluzivitu vozu Hummer a pozornost, které se mu dostává, před jeho technickými přednostmi. Pouze 25 procent majitelů – označovaných jako „realisté“ a „dobrodruzi“ – tvrdí, že si Hummer pořídili především kvůli jeho terénním schopnostem. (Zbytek se prodává pro komerční účely.)

Byl Hummer v posledních dvou letech důkladně domestikován, nebo je většina kupujících jen blázen? Abychom to zjistili, strávili jsme týden v Hummeru 1997.

Naším testovacím vozem byl opět čtyřmístný model s pevnou střechou, jehož startovací cena byla 63 827 dolarů (to je více než 44 000 dolarů v roce 1992). Nejoblíbenějším modelem je kombi, jehož cena začíná na 67 111 dolarech. Základní dvoumístný model je váš již za 52 597 USD. Povinná výbava, jako je centrální huštění a vypouštění pneumatik, naviják a protiprokluzový systém hnacího ústrojí, se může rychle navýšit, jak dokazuje naše nálepka za 84 502 USD.

Na seznam volitelné výbavy byl přidán nový 6,5litrový turbodieselový motor převzatý z motorů, které pohánějí nové plnohodnotné dodávky GM, a to za cenu 4523 USD. Jeho výkon je 195 koní při 3400 otáčkách za minutu a točivý moment 430 N.m při 1800 otáčkách za minutu. Standardem je vznětový motor o objemu 6,5 litru s normálním nasáváním a výkonem 170 koní a točivým momentem 290 Nm. Zážehový motor o objemu 5,7 litru byl vypuštěn. Turbodmychadlo je umístěno v údolí v zadní části motoru, což umožňuje, aby se tento turbodiesel vešel mezi úzké lišty rámu Hummeru, na rozdíl od dieselů s turbodmychadlem umístěným na boku. Motor startuje rychle (po desetivteřinové pauze strávené čekáním na zahřátí žhavicích svíček v předkomůrkách), ale rachotí jako velký vůz. Zrychlení na stovku trvá 15,2 sekundy, což je zlepšení oproti 18,1 u benzinového Hummeru a 21,7 u starého 6,2litrového dieselu. Nyní se zdá, jako by jízda na dálnici trvala týden a ne měsíc. Maximální rychlost se zvýšila na skutečně závratných 88 km/h. Nám se podařilo ujet jen 9 mil na galon, ale nová 17galonová přídavná nádrž prodlužuje dojezd přes 350 mil.

Mezi další vylepšení patří přidání lopatky pro nasávání čerstvého vzduchu a zadních výfukových otvorů, které zlepšují proudění vzduchu při ovládání klimatizace o 15 procent, a nové elektricky vyhřívané čelní sklo. Cílem těchto vylepšení bylo zmírnit problém se zamlžováním interiéru při jízdě v zimě. Problém přetrvává. Pokud teplota klesne pod 40 stupňů Celsia, musíte neustále přenastavovat časované elektrické odmrazování a snášet hluk naplno puštěného ventilátoru odmrazování, abyste zachovali viditelnost vpředu i vzadu. Boční okna se stále zamlžují.

Nový zvukově-izolační balíček trochu snižuje hluk v interiéru ve srovnání s předchozími dieselovými Hummery (benzínový model byl tišší), ale konverzace se vzdálenými cestujícími přes hluk 83 dB při rychlosti 70 km/h stále zahrnuje nějaké hulákání. A konečně, sedadla byla přepracována s ohledem na lepší odolnost a pohodlí, ale při dlouhém sezení za volantem stále způsobují sedací bolesti a boční prostor je pro osoby se širokým nosníkem omezený.

Na jízdě Hummerem po chodníku není nic strašně příjemného, kromě jeho schopnosti zastrašovat ostatní řidiče. Volant působí jako smyčka z ocelové výztuže potažená pěnovou gumou a nepřenáší ani špetku informací o povrchu vozovky. Když volantem vůbec rychle otočíte, okamžitě si vzpomenete na teorii sira Isaaca Newtona o odporu 7580kilové cihly při změně směru jízdy. Když vyjedete na dálniční nájezd rychlostí vyšší, než je povolená, vysoké nákladní pneumatiky s přetížením pouhých 0,63 g se nejprve podtočí, jako by byly z klavírního drátu, a pak se náhle nakloní, což má za následek nevolnost při vybočení ze zamýšlené stopy. Daleko pod sedadlem řidiče jsou vždy slyšet hovězí kusy zavěšení, které cinká a bouchá, a přenáší spoustu pocitu z výmolů. Výhled do pravého jízdního pruhu není nikdy skvělý, což poněkud ztěžuje předjíždění a spojování, a ploché boční sklo odráží nepříjemné virtuální obrazy provozu projíždějícího po opačné straně vozidla v plné velikosti. Podobně se celé čelní sklo v noci mění ve zpětné zrcátko.

Po řádném zaznamenání všech těchto objektivních výtek jsme uspořádali speciální závěrečný test: pozérský večer na večeři a do divadla v Hummeru. Jedna z našich hostů, oblečená do originálního norkového kožichu De Wolfe, sice brblala nad nedůstojným výstupem na zadní sedadlo, ale po nastoupení byla docela spokojená. Cestou do restaurace jsme zahlédli mírně se vlnící kopečky zmrzlé země v rozestavěné subdivizi. „Ukážu ti, k čemu je tahle věc vlastně určená,“ slyšel jsem, jak se „diskutér/dobyvatel“ ve mně chlubí. V duchu jsem si vytyčil trasu přes malou suchou hromádku hlíny poblíž silnice a vydal se k ní, aniž bych poslouchal „dobrodruha/realistu“ uvnitř, který mi radil, abych nejprve cestu prozkoumal pěšky.

Jakmile přední kola opustila obrubník, propadla se z místa řidiče do malého příkopu pokrytého ledem, který vypadal jako terra firma. Trochu jsem přidal plyn, ale kola se jen protáčela. Vyjeli jsme přesně metr mimo silnici a uvízli. Zapnul jsem nízký rozsah, zablokoval mezinápravový diferenciál a stiskl spínač na palubní desce, abych vypustil tlak z pneumatik na 15 psi. Pak jsem trochu přidal plyn při couvání. Následovalo další bahnění, bez pohybu. Spolujezdci se tvářili znepokojeně. Zadní pneumatiky nedokázaly přilnout k zasněženému chodníku a přední byly téměř v náboji mokrého bláta. „Já netlačím!“ prohlásil náš nepolíbený pasažér s mincovním závěsem. Po pěti minutách strávených jemným pohupováním mohutného Hummeru sem a tam a pilováním volantu, abych neprohluboval koleje, se králi terénních vozidel podařilo osvobodit.

Náš společenský horolezec strávil dobu trvání víkendu dobýváním michiganského polopřevodu a my jsme měli odpověď: 70 procent kupců Hummeru je blázen.