Randy Lanier chtěl být závodním jezdcem od velmi mladého věku a snil o tom, že bude soutěžit na vrcholných akcích, jako je Indianapolis 500. Ale pro hippies z jižní Floridy a malého obchodníka s trávou v 60. letech minulého století tento cíl byl mimo dosah.
„Abychom byli v závodění skutečně předními běžci, je potřeba nejen tým, ale také tým s poměrně dost penězi,“ řekl Lanier. Auto a řidič u příležitosti vydání jeho nových memoárů Přežití nejrychlejších: Plevel, rychlost a drogový skandál z 80. let, který šokoval sportovní svět kterou napsal s automobilovým novinářem a autorem AJ Baime (Jdi jako peklo, Arsenal demokracie).
Aby získal peníze, které potřeboval, aby byl na dráze konkurenceschopný, přišel Lanier s novým plánem. Stal by se šéfem jedné z největších operací pašování marihuany v americké historii a rozšiřoval svůj podnik, až by dokázal přepravit stovky tisíc liber trávy z Jižní Ameriky na jediný zátah.
Nezávislý závodní tým, který založil se zisky, Blue Thunder, byl docela úspěšný. Ve svém prvním roce tým vyhrál sérii IMSA Camel GT. V roce 1986 Lanier závodil v Indy 500 a byl vyhlášen nováčkem roku. Ale sláva byla krátkodobá. Jeho rostoucí úsilí se shodovalo s rostoucím úsilím tzv. války proti drogám. Žít jako skutečný život Miami Vice padouch ho dohnal. V roce 1987 byl Lanier zatčen a odsouzen na doživotí bez podmíněného propuštění.
Detailní příběhy jihoamerických narkobaronů, rozsáhlé pěstování plevele, rychlé čluny, ještě rychlejší auta (na trati i mimo ni), divoké večírky a nemovitosti v Miami jsou fascinující. Stejně jako téměř schematická pozornost k detailu, kterou Lanier vnesl do své pašerácké operace, která obsahovala přenosné balíky plevele přepravující pohyblivé chodníky; nic netušící lodní posádky; fiktivní náklad (včetně miliardy tun cementu); obří nákladní plavidla s tajnými prostory; a sledování, sledování a zařízení na úrovni CIA.
Ještě zajímavější je možná příběh Lanierovy reformace ve vězení a (spoiler alert) jeho případného propuštění. To se zdálo obzvláště přesvědčivé, protože to fungovalo v přímém kontrastu s extrémně represivní povahou současného systému trestní justice.
„Vězení není vůbec zřízeno pro reflexi a vlastní růst,“ řekl Lanier. „Je to nastaveno pro recidivu.“ Lanier své případné podmínečné propuštění po 27 letech věznění – z toho sedm na samotce – připsal své spiritualitě. Práce s mládeží s guruem ho naučila schopnosti změnit svou zkušenost změnou svého vnímání. Tuto pozitivitu svého postoje využil ve čtení, studiu a rozjímání. Nakonec se ve vězení stal mentorem, instruktorem jógy a sebevražedným dobrovolníkem – vycvičeným sedět a mluvit s lidmi, kteří si chtěli vzít život.
Nyní navenek Lanier zasvětil svůj život poskytování služeb, pohodlí a nakonec i svobody dalším nenásilným pachatelům konopí. V současné době provádí tyto kampaně a akce prostřednictvím své neziskové organizace Freedom Grow. „Tito lidé by v současnosti neměli být uvězněni, když existuje 38 států a všechny tyto korporace, které vydělávají miliony dolarů prodejem tisíců liber konopí legálně každý týden,“ řekl Lanier. „Tito lidé se musí vrátit domů.“
K financování své iniciativy má nyní licenci od státu New Jersey k legálnímu pěstování plevele.
Zdroj: caranddriver.com
