Poutavý příběh o tom, jak Jemen získal stíhačky F-5E Tiger II

Akvizice zmíněných letadel v zemi byla bytostně spojena s druhou jemenskou válkou v březnu 1979. Historicky byl Severní Jemen součástí bývalé Osmanské říše během devatenáctého a počátku dvacátého století, zatímco Jižní Jemen byl oficiálně součástí Britského impéria od r. polovině devatenáctého století. Severní Jemen — nebo jednoduše Jemen — byl poprvé uznán jako suverénní stát USA v roce 1948, ačkoli jeho kořeny sahají až do roku 1918. Země byla později uznána jako Jemenská arabská republika (YAR) v roce 1962, zatímco Lidově demokratická republika Jižní Jemen (PDRY), komunistický stát s úzkými vazbami na bývalý Sovětský svaz, byl uznán v roce 1967. V letech 1962-1970 mezi nimi probíhala hořká občanská válka, která vyústila v vítězství Severu.

Počátek 70. let byl obdobím, které zaznamenalo výrazné nepokoje a politickou nestabilitu mezi Severem a Jihem, což vedlo k První jemenské válce v roce 1972. Konflikt trval pouhé tři týdny mezi zářím a říjnem a země se zavázaly sjednotit se jako součást Káhiry. Dohoda. Stabilita však nevydržela, koncem února 1979 vypukla druhá jemenská válka.

Za prezidenta Jimmyho Cartera se USA rozhodly na začátku března 1979 pomoci YAR poskytnutím řady vojenského vybavení, které financovala Saúdská Arábie – Saúdská Arábie poskytla vojenskou pomoc YAR během první jemenské války.

Pomoc v hodnotě 390 milionů dolarů zahrnovala 12 letadel F-5E, z nichž osm bylo původně vyrobeno pro Etiopii, ale poté na ně bylo uvaleno embargo, a čtyři z nich byly nové. Součástí balení byly také dva transportní letouny C-130, 60 tanků M60, 50 obrněných transportérů M113, 302 střel vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder, dále houfnice, granátomety a další munice. Carterova administrativa navíc Saúdské Arábii povolila poslat do YAR čtyři své dvoumístné F-5B Freedom Fighters.

Carterovo rozhodnutí poskytnout YAR vojenské vybavení bylo ilustrativním příkladem posunu americké politiky směrem k Blízkému východu – což je produkt složité geopolitické reality v regionu. Předchozí administrativy samozřejmě poskytly YAR vybavení. V roce 1976 například Fordova administrativa poskytla YAR 140 milionů dolarů vybavení dodaného USA, které sestávalo především ze zbraní a materiálu pozemních sil včetně houfnic, raketových systémů země-vzduch a nákladních automobilů.

Nicméně, 1979, přes značnou debatu uvnitř Carter administrace přes vojenskou přítomnost USA v Perském zálivu, USA začaly přijmout aktivnější vojenskou přítomnost v náboženství. V lednu téhož roku bylo 12 amerických F-15 prodáno do Saúdské Arábie – především jako gesto ujištění ze strany USA, pokud jde o bezpečnost Saúdské Arábie, a pro zmírnění dopadu nadcházející egyptsko-izraelské mírové dohody, která byla následně podepsal v březnu. Po únoru 1979 však Carterova administrativa dala jasně najevo, že taková gesta byla součástí velkého posunu v politice USA v regionu.

„Učinili jsme politické rozhodnutí o aktivnější roli v této oblasti,“ řekl tehdejší ministr obrany Harold Brown během desetidenní cesty do Perského zálivu a na Střední východ toho měsíce. „Řekli jsme těmto zemím věci, které dlouho neslyšely – jmenovitě, že Spojené státy se hluboce zajímají o Blízký východ, máme obavy z toho, co dělají Sověti, máme v úmyslu se zapojit.“ Během Brownovy cesty, která byla zaměřena především na vyjednávání o převodech zbraní, ministr obrany nakonec slíbil Saúdské Arábii, že USA poskytnou YAR M60 a F-5, pokud Saúdové zaplatí účet.

Než mohl být Brownův slib předložen Kongresu, zahájila PDRY 28. února 1979 invazi do YAR, v čele s MiGy-21 a Su-22 PDRY Air Force. S rostoucím tlakem začala Carterova administrativa stále více vnímat situaci v Jemenu jako vážnou hrozbu pro americké zájmy v regionu, podporovanou Sověty podporovanou agresí. Dne 7. března 1979 Carter vyhodnotil, že boje představovaly mimořádnou událost, která ohrožovala národní bezpečnost USA, a vůbec poprvé si vyžádala použití oddílu 36(b) zákona o kontrole vývozu zbraní z roku 1976. Použití uvedené klauzule umožňuje prezidentovi obejít získání souhlasu Kongresu s vývozem zbraní, když je národní bezpečnost USA ohrožena. Pomoc v hodnotě 390 milionů dolarů pro YAR, včetně 12 F-5E, byla jako taková urychlena.

Když dorazily první F-5E, šest týdnů před plánovaným termínem, severojemenské letectvo nemělo piloty ani zdroje na jejich provoz. Tato zrychlená dodávka vedla k tahanici Saúdské Arábie o nábor zahraničních pilotů, kteří by vycvičili piloty YAR na F-5E. Nakonec byla mezi USA a Saúdskou Arábií zprostředkována dohoda s Tchaj-wanem o vyslání řady tchajwanských pilotů, aby provozovali a udržovali severojemenské F-5E. Letectvo Čínské republiky (ROCAF) mělo několik let zkušeností s prací konkrétně s F-5E, které poprvé obdrželo v květnu 1975, zatímco jeho první F-5 z USA byly dodány v roce 1965.

Přes tyto snahy rychle vybavit YAR F-5E druhá jemenská válka rychle skončila 19. března 1979. Celkem konflikt trval tři týdny a dva dny. Přítomnost tchajwanského personálu v Severním Jemenu však byla dlouhodobá. Zpočátku bylo z Tchaj-wanu do Sana’a vysláno 80 personálu — včetně pilotů a členů pozemního personálu — pod vedením podplukovníka Che Meng-siana, aby provozovali a udržovali F-5E. Do konce roku 1979 dorazilo na leteckou základnu Dailami v Sana’a 16 F-5.

Tchajwanští piloti se integrovali do 112. perutě vzdušných sil Jemenské arabské republiky (YARAF), která byla také známá jako „Pouštní peruť“. Jak zdůrazňuje Tom Cooper ve své knize, Horké nebe nad Jemenem: Letecká válka nad jižním Arabským poloostrovem: Svazek 1 – 1962-1994Úkolová skupina ROCAF umístěná v Severním Jemenu byla podřízena tchajwanské vojenské styčné kanceláři v Saúdské Arábii. Vedoucí vojenského styčného úřadu ROC v Saúdské Arábii, obvykle plný plukovník, dohlížel na práci pracovní skupiny se sídlem na letecké základně Dailami.

Až do roku 1985 tvořili tchajwanští piloti a pozemní personál většinu 112. perutě, v té době bylo na F-5E vycvičeno dostatek pilotů YAR, aby mohli začít přebírat řízení. Začínající piloti YAR, kteří měli minimální možnosti výcviku, se však snažili přizpůsobit F-5E a dalšímu novému vybavení, včetně MiGů-21 dodaných Sověty. Do konce roku 1985 ztratil YARAF při různých haváriích 25 letadel, včetně čtyř MiGů-21 a zcela nového F-5E, které skončily havárií, když s ním saúdský pilot letěl do Saúdské Arábie na lehké opravy.

Tchajwanští piloti zůstali v zemi několik let po roce 1985. Nedávno odtajněné dokumenty naznačují, že více než 1000 tchajwanských pilotů a pozemního personálu bylo nasazeno do YAR v letech 1979-1990 v rámci toho, co bylo známé jako program Velké pouště.

V roce 1990 se oba Jemeny sjednotily a vytvořily Jemenskou republiku.

Pokud jde o osud F-5 v zemi, letoun zažil akci v roce 1994, kdy mezi severem a jihem od května do července nakrátko vzplanula občanská válka. Začátkem května Maj. Nabi Ali Ahmad sestřelil nejméně jeden Southern MiG-21, když létal na F-5E a rozmístil rakety AIM-9 Sidewinder. Později v květnu byl F-5E pilotovaný majorem Mohammedem Yâhyou ash-Shami sestřelen protiletadlovou palbou. V červnu dva YARAF F-5E úspěšně sestřelily Southern MiG-21 pilotovaný majorem Abdulem Habibem Salahem. Po krátkém konfliktu, který vyústil v severní vítězství a znovusjednocení země, byly zbývající F-5 začleněny do jemenského letectva.

F-5E byly ve velké míře používány jemenskými silami proti rebelům Houthi – šíitským rebelům s napojením na Írán – během povstání Houthiů, které začalo v roce 2004 a trvalo dlouho do roku 2014. V roce 2015 po náznakech, že alespoň někteří členové YARAF přešli věrnost hnutí Houthi, YARAF F-5E byl zničen saúdskoarabskými silami během náletu.

Ještě nedávno se na internetu objevily záběry rebelů Houthi, kteří pilotovali alespoň jednu stárnoucí F-5. Toto letadlo bylo spatřeno, jak se překvapivě objevilo na vojenské přehlídce v září.

Takže tady to máte, šílená historie za malou jemenskou flotilou F-5.