Odchod do důchodu se po kariéře řízení vozů Formule 1 po celém světě při rychlosti 200 mph musí zdát nudný. Jenson Button však našel několik nových projektů, kterými vyplní své dny. Od spojení se svými přáteli Ant Ansteadem a Rogerem Behlem k oživení jména Radford Motors jako moderního butikového výrobce karoserií až po usednutí za volant sériového vozu, Button zůstal zaneprázdněn.
Na trati spolupracoval s Mobil 1 a Rick Ware Racing, aby na začátku tohoto roku pilotoval Ford #15 na Circuit of the Americas, než naskočil do pohárového vozu Garage 56 a předvedl hvězdnou show v Le Mans. Zastihli jsme Jensona těsně před inauguračním pouličním závodem NASCAR v Chicagu, abychom si popovídali od jeho návratu k závodění až po jeho nejlepší a nejhorší nákupy auta.
Button pilotuje svůj vůz Formule 1 Brawn GP, který vyhrál mistrovství světa 2009.
C/D: Vyhrál jsi Monako a v minulosti jsi měl slušný úspěch v Le Mans, máš nějaké touha jít po trojkoruně? (Trojnásobná koruna motorsportu zahrnuje vítězství ve Velké ceně Monaka, Le Mans a Indianapolis 500).
JB: Ne.
CD: Žádný?
JB: Nemám zájem o závodění IndyCar. Mám velký respekt k klukům, kteří závodí v IndyCar. Znám spoustu jezdců, závodil jsem proti nim, jsou to dobří přátelé. Ale závodit v Indy? Ne. Žádný zájem. Silniční kurzy Měl bych zájem řídit IndyCar, ale ne ovály. Ovály vůbec neumím a v této fázi života jsem dosáhl toho, co jsem si předsevzal. Teď se bavím. Nemám pocit, že by mě Indy 500 bavilo. Je to trochu moc děsivé.
C/D: Když už jsme u toho, že se bavíte, co je v kalendáři?
JB: Vytrvalostní závody jsou to, kam mám na příští rok směřovat. Jsou věci, které miluji: miluji týmovou práci, miluji práci se spoluhráči na vývoji auta. Zatímco v F1 je nejdůležitější porazit váš týmový kolega, protože jste ve stejném vybavení. Ve vytrvalostních závodech je mi jedno, jestli jsem nejrychlejší chlap v našem autě. Pokud jsem nejpomalejší, je to skvělé, protože vím, že jsem rychlý. Pokud mohu pomoci ostatním klukům být rychlejší než já a vyvinout auto, je to skvělé, protože to znamená, že máme skvělý tým jezdců.
Tlačítko Pilotování Hondy NSX-GT číslo 1 na Hockenheimringu.
C/D: Díváte se na IMSA, abyste zůstali ve státech?
JB: IMSA by byla fajn, ale WEC také závodí na skvělých tratích. Víte, nejdřív bychom závodili v Le Mans, což je úžasné. Lázně jsou docela zvláštní. Závodí v Interlagosu [in Brazil] příští rok je Katar nový příští rok. Řídil jsem Katar v silničním autě a je to šílené – velmi vysoká rychlost, velmi rychlá a plynulá. Takže jsem závodil na všech tratích, zatímco IMSA moc tratí opravdu neznám. Slyšel jsem, že IMSA je hodně zábavná, je velmi uvolněná, závodí se v ní docela zdola. V IMSA však existují méně konkurenční možnosti. Road Atlanta je velký závod na konci roku. Možná to dělám. Možná.
C/D: Trochu mimo závodění, co tě přivedlo do Radfordu? Jaká byla přitažlivost tohoto projektu?
JB: Jsem to já, Ant Antsead a Roger Behle (který je právník) a všichni jsme nějakou dobu dobří přátelé. Nyní jsme hlavními vlastníky Radfordu a vývoj silničního vozu byl opravdu vzrušující. Cílem bylo spolupracovat s výrobci na vývoji vozů s nimi a vyrábět na míru šité vozy pro jednotlivce. Prvních jsme postavili 62. Vzhledem k mému inženýrskému vzdělání a dlouhodobé spolupráci s týmy Formule 1 jsme si mysleli, že bychom mohli postavit nejlehčí a nejlépe ovladatelné silniční auto, jaké existuje. Jeden bez všech šílených technologií, jako je ABS, kontrola stability a tak dále. Dokážeme vyrobit auto, které je nepotřebovalo, protože bylo lehké a mělo dostatečnou mechanickou přilnavost. Nechtěli jsme na to házet aero, protože jsme prostě cítili, že mechanická přilnavost je konzistentnější. Aero je skvělé, ale pokud máte poryv větru, úplně změní rovnováhu. A bylo by velmi obtížné řídit proudění vzduchu aerodynamikou vzhledem k omezenému času v aerodynamickém tunelu, který bychom měli. Je to tedy velmi mechanické auto.
C/D: Vlastníte také tým Extreme E. Zdá se vám, že je pro závodní tým stresující jízda nebo jeho vlastnictví?
JB: Je to určitě stresující jízda. Díky vlastnictví týmu mám partnery. Protože dělám tolik jiných věcí, většinu práce dělají oni. Máme skvělý tým lidí. Ve Velké Británii mám tým GT, který se jmenuje Rocket Motorsport, takže tyto mechaniky používáme ke spuštění programu Extreme E. Na programu je pouze pět závodů. Je velmi omezené, co můžete s auty dělat: jdou na loď, jedou na další závod, vypadnou a pak na nich můžete pracovat. Takže to není tak stresující. Budování automobilky je mnohem více stresující. To je ta nejstresovější věc, kterou jsem se snažil udělat, protože jsem tomu dal své jméno a také jsem do toho investoval. Závodní auta byla v průběhu let velmi stresující. Teď už ne. Cítím, že mě závodění baví víc než dřív, protože tehdy to byla moje práce, bylo to moje živobytí. Byla to moje kariéra od osmi do 37 let, kdy jsem opustil F1.
C/D: Ještě pár odlehčených otázek. První auto?
JB: Pravděpodobně byste nevěděli, co to je, ale byl to Vauxhall Cavalier. 2,0litrový, 8ventilový, pomalý jako hovno, ale měl na sobě velká kola, snížené odpružení a také velké 4×8 reproduktory vzadu.
C/D: Auto snů z dětství?
JB: Ferrari F40, které jsem chvíli vlastnil.
C/D: První nákup auta po podpisu smlouvy s Williamsem?
JB: Koupil jsem si Ferrari F355, žluté GTS, které stále vlastním.
C/D: Co máš teď v garáži a jaký byl tvůj nejhorší nákup auta?
JB: Oh, bylo jich hodně, hodně špatných nákupů aut. Jak to zúžit na jednu? Když jsem se přestěhoval do Ameriky a skončil s F1, šel jsem do aukce a koupil tři auta. Koupil jsem si zlatou Trans Am z roku 1980, koupil jsem si Bel Air z roku 1957, který měl v sobě LS3, a koupil jsem si modrý pickup Chevrolet z roku 1956. Důvod, proč byly nejhorší, je ten, že jsem je nikdy neřídil. Jen mi stály v garáži, tak jsem je před pár lety všechny prodal. Měl jsem hodně špatných prodejů, což znamená, že jsem prodal auta příliš brzy a nevydělal jsem na nich peníze, které jsem měl vydělat. Měl jsem Enzo, které jsem prodal za 600 000 dolarů. Teď jsou asi 3 miliony dolarů. Prodal jsem svůj F40 a má dvojnásobek toho, za co jsem ho prodal. Měl jsem Porsche Carrera GT, které jsem opět prodal a má čtyřnásobnou hodnotu, za kterou jsem ho prodal. Ale vyhrál jsem i na autech. Miluji svá klasická auta. Mám tři staré Jaguary: E-type, C-type a XK120. Závodím se svým C-typem. Tenkrát ho vlastnil Fangio a letos s ním během revivalu závodím v Goodwoodu.
Přidružený redaktor zpráv
Láska Jacka Fitzgeralda k autům pramení z jeho dosud neotřesitelné závislosti na Formuli 1.
Po krátkém působení jako detailista pro místní dealerskou skupinu na vysoké škole věděl, že potřebuje trvalejší způsob, jak řídit všechna nová auta, která si nemohl dovolit, a rozhodl se věnovat kariéře v psaní automobilů. Tím, že pronásledoval své vysokoškolské profesory na University of Wisconsin-Milwaukee, mohl cestovat po Wisconsinu a hledat příběhy z automobilového světa, než získal svou vysněnou práci na Auto a řidič. Jeho novým cílem je oddálit nevyhnutelný zánik jeho Volkswagenu Golf z roku 2010.
Zdroj: caranddriver.com
