Od vydání ze září 2023 Auto a řidič.
Auto tak důkladně kolonizovalo naše vědomí, že dokonce i Muzeum moderního umění v New Yorku uspořádalo v letech 2021–22 výstavu Automania věnovanou autům v umění. Zde připravujeme vlastní show s hrstkou našich oblíbených současných automobilových kreativ, abychom zjistili, co řídí jejich uměleckou produkci.
Jedna žlutá růže
CLINT NEUFELD: Neufeld reprodukuje funkční předměty – rámová kladiva, lopaty rypadlo – v jemné keramice. „Chtěl jsem dělat věci, které jsem viděl jako krásné, reprezentované způsobem, kterým byla zbavena jejich užitečnosti,“ říká. Své umění našel v bohatě glazovaných porcelánových verzích motorů, jako je Ford Flathead V-8, Detroit Diesels a Ford 391.
Něco speciálního.
JAHLIL NZINGA: Nedávná radostná samostatná show losangeleského malíře Nzingy Fast Freedom je plná vozidel, která ho inspirovala. Kupé Mercedes z 80. let se sadou široké karoserie je „uměním nad uměním, nad přepychem, nad nějakým dalším uměním“. Osamělý závodník na špinavém kole demonstruje, že „pokud se chceš někam rychle dostat, jedeš sám“. A soutěžní vůz Peugeot 205 jedoucí tak rychle, jak jen může, je nejvyšší známkou jeho étosu:
„Dostali jste posranou cestu. Pořád musíte šlápnout na plyn.“
CHRIS LABROOY: Labrooyova práce si libuje v ohýbání mysli a kovu. Počítačem vykreslená automobilová témata skotského umělce se kroutí, otáčejí a přetvářejí, namotávají se kolem sebe a kaskádovitě přecházejí do různých dimenzí. Toto zmatení odráží jeho zkušenosti průmyslového designéra, který je obeznámen se složitostí vozidel. „Auta jsou jako kategorie objektů úplně šílená,“ říká Labrooy.
„Máte veškerou vědu o materiálech a veškeré inženýrství a kódování – souběh tolika různých dovedností a řemesel.“ Jeho práce odhaluje tento propletenec vtipným způsobem, odstraňuje sběratelský vůz z jeho podstavce a vytváří nové podstavce vyrobené z dobře sběratelských aut.
COBY KENNEDY: Coby Kennedy vyrostl ve Washingtonu, DC, v „umělecké bublině“ – jeho otec vedl umělecké oddělení Howard University a jeho matka byla umělkyně. Navštěvoval střední uměleckou školu a Prattův institut, ale místo výtvarného umění si vybral automobilový design. Po letech práce pro Hondu se vrátil k umění s novou perspektivou. „Byla mi slíbena jiná budoucnost,“ říká. Odrážejí to jeho multimediální instalace plné teokratické policie, odkazy na genderové a rasové otroctví a podobně. „Ve světě výtvarného umění,“ říká, „mohu dělat a utéct se všemi věcmi, které jsem chtěl dělat a s nimiž mi projde v oblasti designu aut.“
FRIEDA TORANZO JAEGER: Rodinné auto Friedy Toranzo Jaegerové bylo svatyní a prostředkem pro její touhu. „Měla jsem otázku, jak získat autonomii,“ říká o svém mládí v Mexico City. „A byl to tak trochu první prostor, který jsem jako mladý člověk měl plně pod kontrolou.“ Její oltářní, optimistická/nihilistická práce odráží fascinaci automobilovými interiéry a automobilem jako prostředkem k dosažení kontroly – zvláště výrazného, pokud se auta blíží autonomii. „Pokud auta jezdí sama, možná už nebudou naším prodloužením,“ říká. „Pokud se staneme tak pasivními až k úplnému podrobení, ani si nevšimneme, že apokalypsa probíhá venku?“
Přispívající redaktor
Brett Berk (on/on) je bývalý předškolní učitel a ředitel centra pro rané dětství, který strávil deset let jako výzkumník mládeže a rodiny a nyní pokrývá témata dětí a automobilového průmyslu pro publikace včetně CNN, New York Times, Populární mechanika a více. Vydal knihu o rodičovství, Průvodce gay strýčka rodičovstvím, a od roku 2008 projel a zkontroloval tisíce vozů pro Auto a řidič a Silnice a trať, kde je přispívajícím redaktorem. Napsal také pro Architectural Digest, Billboard, ELLE Decor, Esquire, GQ, Travel + Leisure a Vanity Fair.
Zdroj: caranddriver.com
